Titulek článku nesmí být prázdný. - No nekecej, kdyby mohl, tak tu nesedím a nelámu si hlavu s tím, co tam zase napsat.

15. května 2011 v 0:32 | Dark |  ze života
Dneska jsem se konečně rozhoupala navštívit administraci kruťárny a s lítostí vám oznámit, že jsem stále nezaklepala bačkorama. I když... já a bačkory či jiné přezůvky... to je srážka dvou neznámých galaxií, díra v časoprostoru nebo něco na ten způsob a moje drahá maminka z toho pozvolna šediví, protože díky mému přesunování se po bytě bez pantoflí se mi jaksi všechny ponožky prodřely... chuďátka.

Ovšem pro jisté lidi nebo pro všechny (?) mám radostnou novinu, do konce školního roku stejně chcípnu, takže se nemusíte bát, že se mě nezbavíte.
Škola mi už vážně krutě leze na nervy, párkrát jsem se přistihla, že začínám být i celkem agresivní a v duchu si představuji, jak mlátím těma debilníma papírama (které jsou bezpečně přidělané k cihle) češtinářku. Ňuf, to je ale slast.
Každopádně mě pěkně naštvala, protože jestli budu mít trojku z češtiny jen proto, že trpí přechodem či něčím podobným, tak se na mě nezlobte, ale to jednoho už fakt nasere (a to jsem chtěla psát slušně, cha!). A to jsem pro ní dělala tu podělanou knížku, strávila nad tím moře času, aby mi pak spokojeně nespokojeně oznámila, že je to přesně odpovídající mému věku. Do háje... kdybych jí tam dala to, co fakt píšu, tak by mě akorát hnala ke školnímu psychoušovi. Tak jsem si pěkně zahappyendovala a všichni byli šťastní, až na ní - ty její věčný urážky a námitky, grrr. A pochopitelně až na mě, protože se mi zdá příběh alá "dobro vítězí nad zlem" pěkně uhozený, copak to tak v životě je?

Ha a už jsem si postěžovala na školu, tak pojedu dále. Vlastně se k ní opět vrátím, ten vysavač času neboli ústav plný bláznů, kde to mají na starost blázni, právě vymyslel bůhví co a já se mám do toho zapojit s fotografiemi na jakousi koláž. Hodlám je utopit, je to totiž dobrovolné a nemůžou mě proto seřvat, když to neudělám, ale počítají s tím, že na začátku týdne přihopsám s fotkami, ale to já neudělám! A ne a ne a ne! To je revanž za tu pětku, kdyby mě vyzkoušela i z těch pojmů a po první otázce mi nenapařila nedostatečnou, mohla být koláž, ale takto... *zlovolný pohled*
Tak jsem si řekla, že dneska do ruky zaboha nevezmu foťák, ale pak se mi to v hlavě rozleželo a... popadla jsem foťák černobílou palestinu a morče a hopkala jsem na balkon, kde jsem pro vlastní účely nafotila černobílé fotky mého mazlíčka. Moc mu to sluší, má takovej "ňuf" pohled.

Dobrá, přiznám se, na ty fotky kašlu proto, že je před zkouškovým a písemkovým obdobím a konec konců... z konce osmičky je potřeba mít dobré známky. A teď když jsem si napravila tu fyziku, musí mi do toho vlézt čeština, sakra... můj oblíbený předmět a tohle, to je ostuda. Něco jsem se proto nabrečela. Jeden den mi řekne, abych se to naučila a druhý den mi zato napaří pětku, ale já zrovna ten den psala několik velmi důležitých písemek, které jsem měla dopředu ohlášené a čeho jsem se dočkala? Prý i kdybych jich psala dvakrát tak, tak jí to vůbec nezajímá.

Abych nezapomněla, otec se vrátil ze "služební cesty", prý děsně unavený, ale za jeho vznešeným výrokem "pracovali jsme do šesti" se skrývá obyčejný výlet na Slovensko, sice pracovní, ale šlo jen o setkání mezi pracovišti a výměnou zkušenosti - samozřejmě nad sklenkou dobrého vína či piva. Mě se návštěva vinného sklípku fakt nezdá jako vyčerpávající práce, ale hlava rodiny na to má zřejmě jiný názor.
Jelikož domů nechtěl přijet s prázdnou, alespoň nakoupil v úkrajinské tržnici čokoládové bonbony a vracel se domů.
V pátek si vzal dovolenou, aby načerpal síly a v sobotu mu najednou bylo oznámeno, že může přijet na jakýsi sraz. Tvrdil, že se to dozvěděl odpoledne, proč si teda ráno v osm tiskl jízdní řády?
Doufám, že tam budou mít zase dost chlastu, ach bože... tahle otcova vlastnost mě štve, začíná víc a víc pít a pak v opilosti (třeba i mírné) má nezvykle vtipné kecy, hu!
Mezi námi, ptáte se, jak vím tohle všechno? Jednoduše, stačí se dívat a jen se divit, co všemi uznávaný vedoucí oddělení a velké zvíře ve své profesi je skutečně zač.

Takže jsme opět doma sami, ne na dlouho, ale přesto... Takže se vařilo. Respektivě jsme se hluboce zamysleli, co se dá uplácat z brambor, párků a krabice s kořením a voalá... bylo to skutečně dobré, ve skutečnosti mě mrzelo, že se to tak rychle všechno snědlo, ale co...

Foceno pár vteřin po začátku jezení a tak je jeden z párků bez špičky.
Naše kuchtění se obešlo bez větších potíží, pokud pominu, že jsem to okořenila kořením, u kterého se mi líbil akorát název a ono to pak jaksi pálelo... teda, to koření bylo pálivé jako čert, to jsem ale zjístila až po ochucení párků na pánvičce. Naštěstí se to pak nějak ztratilo.

Pro dnešek vše, zítra... vlastně už dneska se snad uvidíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krasivija Krasivija | Web | 15. května 2011 v 17:22 | Reagovat

No, to já taky chodím bez bot. A někdy i venku po trávě. Příjemně šimrá do nohou.
Jinak, já dneska nějak neumím číst.
Místo "radostnou novinu" jsem přečetla "rakovinu." Ono to zní stejné.

2 Frýda Frýda | Web | 16. května 2011 v 18:17 | Reagovat

Mámino nejčastější slovo: "obuj se", moje nejčastějí slovo: "joo" či "hmm".
U nás hlava rodiny taky čerpá síly. Asi víš jak...

3 Krasivija Krasivija | Web | 4. června 2011 v 13:53 | Reagovat

Tak v tam případě můžeš být ráda, že když už fotím nějaké baráky, tak je to zástavba 100 let stará už bez omítky a s děravou střechou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama