Květen 2011

Titulek článku nesmí být prázdný. - No nekecej, kdyby mohl, tak tu nesedím a nelámu si hlavu s tím, co tam zase napsat.

15. května 2011 v 0:32 | Dark |  ze života
Dneska jsem se konečně rozhoupala navštívit administraci kruťárny a s lítostí vám oznámit, že jsem stále nezaklepala bačkorama. I když... já a bačkory či jiné přezůvky... to je srážka dvou neznámých galaxií, díra v časoprostoru nebo něco na ten způsob a moje drahá maminka z toho pozvolna šediví, protože díky mému přesunování se po bytě bez pantoflí se mi jaksi všechny ponožky prodřely... chuďátka.

Ovšem pro jisté lidi nebo pro všechny (?) mám radostnou novinu, do konce školního roku stejně chcípnu, takže se nemusíte bát, že se mě nezbavíte.
Škola mi už vážně krutě leze na nervy, párkrát jsem se přistihla, že začínám být i celkem agresivní a v duchu si představuji, jak mlátím těma debilníma papírama (které jsou bezpečně přidělané k cihle) češtinářku. Ňuf, to je ale slast.
Každopádně mě pěkně naštvala, protože jestli budu mít trojku z češtiny jen proto, že trpí přechodem či něčím podobným, tak se na mě nezlobte, ale to jednoho už fakt nasere (a to jsem chtěla psát slušně, cha!). A to jsem pro ní dělala tu podělanou knížku, strávila nad tím moře času, aby mi pak spokojeně nespokojeně oznámila, že je to přesně odpovídající mému věku. Do háje... kdybych jí tam dala to, co fakt píšu, tak by mě akorát hnala ke školnímu psychoušovi. Tak jsem si pěkně zahappyendovala a všichni byli šťastní, až na ní - ty její věčný urážky a námitky, grrr. A pochopitelně až na mě, protože se mi zdá příběh alá "dobro vítězí nad zlem" pěkně uhozený, copak to tak v životě je?

Klidný víkend

1. května 2011 v 22:26 | Dark |  ze života
Tenhle víkend byl jeden z nejhezčím v mém životě, už jen proto, že jsem dneska byla venku s mým klukem a opravdu jsme si užili nádherné počasí... Hlavně to bylo krásné, btý se svou láskou mezi rozkvetlými stromy.

Odstavec nahoře je fajn, že? Akorát, že v mém případě trošku nereálný, vlastně ani nevím, jaké dneska bylo počasí.

Rozumějte, začalo to takhle, včera jsem zjístila, že do odevzdání x věcí zbývají dva dny. Včera jsem stihla sepsat pět povídek se šťastným koncem - kdo mě zná ví, že to je něco nereálného. Jedna byla o plyšovém medvídkovi, druhá o duchovi, kterého láska zbaví kletby (bože), třetí o Štědrém dni (tady to šlo, ale drhlo to), čtvrtý o obrazu - no, tož to bylo to největší zlo, psala jsem to z pohledu kluka a při popisu dívky jsem si chvilku připadala dost divné, vzhledem k tomu, že jsem schopna detailně pitvat jen ksichty opačného pohlaví a nemám spády totéž provádět i u ženského, přišlo mi to jako z jiné dimenze - to byl prostě teror, pátý byl o růži a kopřivě. Poslední jsem dopsala dneska ve tři ráno, bylo to takové divné, personifikace rostlin mě přímo ničilo a to dramatické rozuzlení (pche, žádné nebylo)... a poučení? Pýcha předchází pád... no bezva, tohle se nesmí nikomu dostat do rukou, Pandořina skříňka je proti tomuhle bedna na sběr. A stejně... příjde to do pracek naší češtinářce... To bude něco.

Dneska jsem chtěla dělat projekt o Finsku, který je na pondělí. Nakonec jsem zjístila, že je až na čtvrtého (ano, opět to budu dělat na poslední chvíli), tak jsem se jen plácala s obrázky a podobně. Promarněný den, ale co dělat jiného, když se vám nechce vylézt z domu a stejně máte moc práce.

Mimochodem, dnešek byl fórový i vstáváním, šla jsem spát ve tři a v sedum jsem byla násilně vzbuzena a od té doby jsem neusnula. A bráška je nemocný, v noci se tím pádem všichni vyspíme (především já, když se bratr stěhuje k mamce, aby ho mohla v noci kontrolovat, a otec proto spí místo něj se mnou v pokoji... V tom by problém nebyl, kdyby otec příšerně nechrápal... to už je snad i patologický jev!).
No nic, asi si jdu ještě něco přečíst nebo něco napíšu, unavená nejsem, ale zítra asi budu jak zmlácená.

Brou noc...