Duben 2011

Za záclonou

25. dubna 2011 v 22:42 | Dark |  jen slova
Občas stojím u okna za záclonou a přes řídkou látku sleduju život na chodníku pod okny našeho bytu v pátém patře. Nic se dole vlastně neděje, není to nijak frekventovaná ulice (hlavně ta, kam směřují okna z mého pokoje) a přestože mám výhled na lesy, stejně to není až tak krásný pohled. Pryč jsou ty časy, kdy po vyhlédnutí z okna byly přede mnou jen pole a pás lesů nad kterým se třpytily světla města a shluk těchto světlušek mi připomínal míimozemské plavidlo.
Teď jí člověk znetvořil k nepoznání a dal jí poněkud divný a oko drásající vzhled. Bydlím sice v panelové zástavbě a až na západní stranu je všechno obšancované městem (a i ta teď je) a tudíž se může zdát, že všudypřítomná šeď mě musí přímo iritovat, ale naopak jí mám ráda. Není tak křiklavá, jako tyhle nesmírně drahé bytovky.
Minule jsme tam byly s kamarádkou, vlastně poprvé... bydlím tady už od svého narození, ale co je postavili, tak jsem tam ještě nebyla. Neměla jsem k tomu důvod a navíc mi bylo stále vštěpováno, že díky stálé přítomnosti cizineckých dělníků, je ta oblast krajem silně nebezpečným.
Když jsem se procházely ulicemi, kde pestrobarevné domy zářily dodálky, nemohla jsem se zbavit jakéhosi stísněného pocitu, navíc jsem brzy ztratila přehled, kde se nacházíme... tady se zkrátka nebylo čeho chytnout, ale neztratily jsme se, jen jsem nebyla schopná určit, v kterém bodě se nacházíme, zkrátka jsem vděčná za naše fabrikové paneláky z dob komunismu. Nemají chybu... až na to, že stojí na bažinách a v domě bydlí stejná sestava lidí jako kdysi - pár lidí, co tesalo do režimu a několik udavačů.
Řekněme to asi tak... moje mamka a její rodiče holt nebyli až tak oblíbení v tomto směru a tak tady máme udavače zleva zprava. Jednoho přes chodbu, druhého pod námi a pár jich je ještě v domě, ale to jsou ti nejprofláknutější.
Svého oblíbeného koníčku - totiž špehování někoho - se dosud nezbavili a tak nám dál stepují za dveřmi na chodbě a pokouší se něco odposlechnout, když si zrovna myslí, že je nikdo nevidí.

Velikonoce

24. dubna 2011 v 21:50 | Dark |  ze života
Co pro mě znamenají tyhle svátky? V podstatě nic... Nejsem nábožensky založený tvor a tudíž si to nespojuji s Ježíšem, podobně jako na Vánoce neoslavuju narození Ježíška a nechodím se dívat do místního kostela na Betlém, který rok od roku vypadá hůř a hůř. I když je to celkem zajímavá představa, že se ve chlévě narodilo dítě (je to opravdu to správné označení? Četla jsem o zrození Ježíše docela "zajímavý" příběh v čítance a tam se psalo, že se ze své matky přenesl... on prostě nemohl mít nic normálního.), pak se na obloze objevila kometa, načež se začali do zmíněného chlívka slízat lidi jak švábi na pivo.
Naopak na Velikonoce byl přišpendlen k něčemu, co by se mohlo přirovnat k mírně ořezanému fakýrskému loži, akorát že bez hřebíků... ale i ty se později dodají a v téhle neskutečně masážní poloze je jeho pelech postaven do kolmé polohy. Jenže jak pořád padal - udržte se na dvou prknech stlučených k sobě - museli ho nějak přidělat, asi nebyl nejšťastnější nápad použít na to hřeby, ale pořád lepší než drátem do oka.
Pak na něj asi... zapomněli a on jim tam umřel, ale jen zdánlivě! Přichází zlom, jelikož on ze své jeskyně odťapal bůhví kam.
A to máme oslavovat tím, že nás inteligentní hošíci seřežou a my je odměníme vajíčkama a panáky alkoholu, tudíž druhý den příjde do třídy jen zlomek žáků?

A co patří k Velikonocům?
Beránek - tak toho prosím nemáme, jaksi ho nikdo nechtěl odpravit - tudíž zakrojit a jemu stejně po upečení vždycky odpadla hlava a museli jsme mu jít přišpejlit (nikoli přišpendlit).Edit.: Beran měl v sobě zapečenou špejli už předtím.
Vajíčka - tak ty teda máme, bohužel ne vodkový, Ozzák by si u nás nepošmákl.
Pomlázka - nevím jak otec, ale bráška jí má už upletenou a pletly jsme jí my dvě s mámou (LOL!)
Mazanec - byl sežrán včera a chutnal pěkně hnusně... takovej... vatovej.
Králík - hodný, bílý s košíkem vajíček... Máme, takového ťuťu králíčka (zasvěcení ví).

A jako bonus jsme upekly Velikonoční cop, akorát to s ním jde od desíti k pěti, přepískly jsme to s rumem.

Případné koledníky nepouštím do bytu, vstávat budu před polednem (pokud mě jejich dotěrné zvonění neprobere)... nu což, kdyžtak vyšlu mladšího sourozence, aby jim oznámil, že jsem umřela... jako loni, předloni a předpředloni.

Nebo mezi ně hodím králíka a snad je tím rozeženu.