Jak si žiju...

12. února 2011 v 15:30 | Dark |  jen slova
Na stole se mi vrší učení a na polici se hromadí nalepené papírky s úkoly, které nutně musím splnit. K "lístečkovému systému" jsem se uchýlila před uzavíráním známek z pololetí, protože si nemůžu dovolit mít špatné známky a stejně jsem to všude nevychytala.
Když si tak čtu, co musím za tenhle víkend stihnout... je mi z toho špatně...
Napsat fejeton, o který mě požádala češtinářka - vůbec se mi do toho nechce, navíc je na docela blbý téma. Měla jsem ho donést už v úterý, dosud jsem se inteligentně vymlouvala na všechno možné, ale termín odevzdání se neúprosně blíží a jestli to nenapíšu... nejspíš mě umlátí učebnicí.
Dále na seznamu je pročíst si přehled učiva českého jazyka a zvýraznit si nejdůležitější poučky, jelikož jsem se na to minulé pololetí vykašlala a učitelka to vyžaduje - no co, aspoň se něco málo naučím, protože větřím, že písemka dopadne katastrofálně... podobné okno jsem měla při psaní testu na kosterní soustavu, jenže tu trojku jsem si už opravila - snad.

A pak moje oblíbené resty... nevedu si žádné deníky na zapisování úkolů - vzpomenu si na všechny, ale udělám jen ty, u kterých je to nutné... se slovy "Pak si na to najdu čas."
V matice je to zabitý, v dějepisu chybí zápis o Napoleonovi, ale v pracáku do ájiny jsem dopředu - cha! Hodinu jsem totiž s ním trčela u doktorky v čekárně, takže nebylo divu, že jsem se krapet rozjela, snad učitelka zapomene na to, že jsem si sešit založila teprve úděrem druhého pololetí.

Ta moje lenost je vážně šílená, no i když... nadruhou stranu jednou za čas dokážu fakt zabrat, ale to je i tím, že do budoucna mám neradostné vyhlídky.
Jistě, je normální, že oba rodiče chodí do práce a jejich děti do družiny/školky/na obědy do školní jídelny.
Ale já to měla jiné.
Narodila jsem se, když staršímu bráchovi bylo osm - ten tedy chodil do školy, ale do družiny ne, protože mohl být s mamkou v práci. Mamka šla na mateřskou a s mým otcem se dohodla, že půjde do práce až po mojí první třídě - někde se nejspíš dočetla, že právě ta je pro děti nejkrizovější. Do té doby byla se mnou doma, ale chodila jsem do fůry zájmových kroužků a podobně. Jenže pak otěhotněla... bylo mi sedm, když se narodil další bráška a mamka samozřejmě zase na mateřskou. Letos je s námi poslední rok doma - čili bráškova první třída. Pak už jde do práce. Babička nabídla, že s bráškou bude doma... jenže babči je sedmdesát a za svůj život si užila dost a dost. Takže mám strach, jestli to všechno zvládne.
Copak já... když mám svoje puberťácký nálady a chovám se naprosto nemožně, uvědomím si to a raději se zavřu v pokoji, abych zbytečně nekazila ovzduší, ale mladší bráška... to je jiná.
Jak se tomu říká? Prepuberta...

A občas je to s ním dost náročný. Ale stejně... i když jsme spolu v jednom kuse "na nože" mám ho ráda a nechci, aby si musel projít tím, čím já nemusela.
Tudíž budu pomáhat - a žádný záchvat smíchu.
Obvykle jsem totiž dělala tu a tam něco, ale poslední dobou umývám nádobí, vysávám a věším prádlo... nebo peru, popř. vařím.
Copak o to - umývání je snadný, s vysavačem jsem, narozdíl od staršího bratra, kámoš a věšení prádla je v pohodě - až na to, že je občas o narvy najít všechny ponožky. Minule mi pračka sežrala moji oblíbenou... naštěstí jí při další várce prádla "vyzvracela". Ale to vaření... áchjo... minule jsem vařila podle receptu z nějaké kuchařky a s bratrem jsem se půl hodiny dohadovala, co je to "syrob"... pak jsme na to teda přišli.
Ale co už... v začátcích jsem dokonce při osmahnutí - či jak se tomu říká - strouhanky jí připekla, naštěstí mi to bráška se slovy, že je to ještě lepší, schválil...
Holt si žijeme, já teď za nonstop podpory toho malého syčáka - rozumějte mého milovaného bratříčka č.2 - pokouším mámu umluvit na další přírůstek do rodiny... hu... bude zázrak, jestli projde nějaký nový zvíře a já v to ani moc nedoufám, ale co já vím, že...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mr. Madrak Mr. Madrak | Web | 12. února 2011 v 15:59 | Reagovat

Jo, lenost...moc dobře znám.Tak přeji aby ti to nový zvíře prošlo.Užij si víkend ;-)

2 Frýda Frýda | Web | 15. února 2011 v 17:40 | Reagovat

Tuším, jaký nový zvíře bys domů nejradši přitáhla a doufám, že ti to klapne.
Nevím, jaké to je mít mladšího sourozence, protože u nás doma jsem já ten mladší a vím, že ségře dost otravuju život - někdy. Jak jsme starší, rozdíly se občas stírají a rozumíme si, ale přeci jen, skoro patnáct a skoro devatenáct...jsme o čtyři roky. Stejně si připadám, že to se mnou má občas (někdy, slabé chvilky) docela jednoduchý, protože bych mohla blbnout jako spolužačky, ale zase blbnu jinak.Mít sourozence je podle mě super. Chtěla bych být jako ty ta prostřední - užít si toho že jsi někdy ta mladší a někdy zase starší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama