Taková normální sobota

22. ledna 2011 v 18:00 | Dark |  jen slova
Milý deníčku,
dneska jsem začala chodit s mocinky krásným borečkem. Musím se učit, ale pořád si s ním esemeskuju a nebo koukám na jeho krásný fotečky na fejsu...

No kéžby, vážení... Jasně, toho krásnýho borečka můžeme škrtnout, stejně jako to esemeskování a vlastně celý ten odstavec až na učení.
To by se mi šiklo, protože kdybych se učila, nemusela bych mít z fyziky trojku... Uááá.
Jenže já místo učení, okounění na facebooku a vytřískávání si kreditu, se bavím jako "typická" teenagerka.
To jest: Odháním od sebe šílenou korelu, která se mi rozhodla zahnízdit na hlavě, pokouším se neusnout u takového toho amerického "hororu" pro puberťáky, u kterého ani pořádně nevím jak se jmenuje. Smysl počínání hlavních představitelů mi taky uniká.

Příklad:
Auto jim zastaví na nějakém opuštěném místě a co oni udělají? Vylezou pěkně z auta (ne, proč by čekali na přivolanou pomoc, když se můžou vystavit smrtelnému nebezpečí) a ťapkají si to do hlubokého a temného lesa, pak už to jen jede.
"Panebože, tam něco je!"
"áááá!" (hysterické ječení nějaké roztleskávačky)
"Kde je... (dejme tomu, že Jim)?"
"Já nevím." (opět záchvat hysterie, tohle dělat mě, tak už jí přilítne facka)
A za chvíli přichází úplně stejná situace.
"Panebože, tam něco je!" v záběru se zjeví Jim, samozřejmě, že mrtvý.
"Ááááá!" (už jí to zase bere)
A pak přichází éra: Baf a ááá

Takže abych nezblbla, tak to prokládám internetem a icq, které zeje prázdnotou.
Ovšem to co mám otevřené, je taky bomba: Mail, YT - Epica, blog s glosami, nějaký další blog, administraci "kruťárny" - odkud od jinud bych psala - a stránku o těhotenství! Nekecám, fakt že ne a dokonce ani nejsem "v tom" (aby nedošlo k omylu!). Jenže do jedné povídky hodlám zahrnout těhotenství... je to sranda jak v márnici, ale je fakt, že se dozvídám věci, které jsem netušila a asi mi v životě budou na nic... zatím... Jasně, jednou budu mít dítě a tak se mi to šikne, ovšem teď jsem vůbec ráda, že jsem se dokázala naučit a správně pojmenovat kosti ruky, nohy a lebky (plus švy lebky - Lambdův - či jak to říkala, Věnčitý a Šupinový - nebo šupinatý?).
To je fuk, každopádně jsem vyčetla, že se dítěti ve 14. týdnu těhotenství stěhují uši dál po hlavě (po čem jiném taky) a porůstají nějakými chlupy (asi jsem zvrhlá a necitelná bytost, ale já si představila moje morče).
Čtu tedy dál, zatím se nic průlomového neděje. Až na to, že pár příznaků těhotenství sedí i na mě... tak například... ono pověstné jezení kyselých věcí - zbožňuju kyselé okurky a zavináče (ale tohle vím už dávno)...
ale teď se k tomu přidaly i změny nálady: Pláč nad debilitou zmíněného filmu, smích nad čímsi, pláč když náhodou zabloudím na krasna.cz
I když... pláč je celkem nadnesené, jelikož v mém případě jde spíš o tlučení hlavou do klávesnice.

(A právě v tomhle úseku jsem omylem dala místo Ctrl+c, abych zabránila případnému ztracení celého článku, Ctrl+x a celý to bylo v haj... háji.)

Teď mě tak napadlo... ta holka neboli garsonka na devět měsíců pro zmíněné mimino je mým výtvorem, v tom případě je to dítě moje. Mám pocit, že jsem si sama na sebe upletla bič.
Napřed ho budu muset donosit, což v mém případě znamená, že přežiju období, kdy bude už zmíněná postava těhotná.
Pak budu muset zvládnout porod - bude nejrychlejší v dějinách lidstva, protože to fakt popisovat nechci... tudíž se narodí mezi dvěma kapitolami neboli... prostor, který nikdo neřeší). Následuje zničení života dítěte tím, že mu vyberu nějaké "perfektní" jméno.
Vychovám ho, pošlu do školy, načež se mi připlete mezi drogy a tak dále a já si můžu dát voraz ve chvíli, kdy napíšu The End neboli... půjdu do domova důchodců (tedy kliknu na červený křížek, zvolím možnost uložit, hodím si nohy na stůl a budu tvrdit, že bych za tenhle výkon měla být světicí).

Dostala jsem se do fáze, kdy mi začíná být potencionální nereálné matky líto, to z ní chci udělat vážně vzducholoď?!
...
Jo, chci!

Mimochodem mladšímu bráškovi se kýve "zoubeček" a tak se u nás doma pečou perníky (rozumějme ty měkké, které se spíš podobají buchtě) a bábovky. Mamka dneska radostně vypískla, že bezzubec nebude, poněvadž už mu roste nový zub. To poznala jak? Jako, že mu roste vzadu?! Vychází mi z toho jediný závěr, když mu první "mléčňák" (nepleťte si to s "mlíčňákem") nevypadne hezky rychle, bude mít zuby jako žralok a nejspíš mu budou muset "stařešinu" vytrhnout u zubaře.
To já takový problémy neměla... já prostě byla beztesákovitá, ale alespoň jsem nepřipomínala parybu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mr. Madrak Mr. Madrak | Web | 22. ledna 2011 v 18:34 | Reagovat

Bylo my jasné že ten odstaveček nahoře, nemůže být myšlen vážně a ty horrory americký taky nemám moc rád.Ani ty tipu Hostel 1 a 2.Tam to zas neni o strachu ale o nechutnosti.U hororu by se měl člověk bát a ne pouze zvracet.Tam neni žádný baf, tam je hned chytěj a  brutálně mučej...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama