Nestvůra

28. listopadu 2010 v 17:48 | Dark |  příběhy
Skrčila jsem se ještě víc v rohu pokoje a pokoušela jsem se uklidnit. Ať jsem dělala, co jsem dělala vzpomínky mě vždy dohnaly a krutě mučily. Připadala jsem si tak zmatená a opuštěná.
Zmatená ve svých pocitech a opuštěná ve světě.
Chyběl mi, i když bych mu s největší radostí vyškrábala oči, nenáviděla jsem ho, i když bych ho nejraději objala. Připadala jsem si jako naprostý pitomec...

Proč jsem tehdy přísahala?
Protože tehdy bylo všechno jinak.
A proč tehdy bylo všechno jinak?
Protože tehdy bylo zkrátka tehdy.
A proč tehdy není teď?
Žeby proto, že tehdy je minulost?!
A proč...?

Vážně tady mluvím sama se sebou? To už není zlý, to už je děsivý...

Přešla k oknu a opřela se čelem o chladné sklo. Necítila nic - ani teplo, ani chlad, ani radost, ani smutek. Cítila jen nestvůru, která jí rvala srdce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mrmadrak mrmadrak | Web | 28. listopadu 2010 v 19:51 | Reagovat

nejsem sice nějakej extra znalec ale tohle je skvělý slohový dílo.A dost by mně překvapilo, kdyby někdo tvrdil opak...

2 Ewqua Ewqua | Web | 4. února 2011 v 8:40 | Reagovat

Není to moc dlouhé, ale je to nádherné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama