Listopad 2010

To je na zabití...

29. listopadu 2010 v 16:24 | Dark |  jen slova
Když už jsem si po týdnu myslela, že se to bolení v krku zlepšilo, tak jsem se zase musela plést. Nezlepšilo, ale ještě zhoršilo. Takže dneska jsme jak procesí šli k doktorce - jasně, že jsem u doktorů pečená vařená (jak se zdá) a nepopřu, že na chirurgii jsem jako doma, ale jinak jsem většinou zdravá a nemocná jsem jednou za uherák.

Nestvůra

28. listopadu 2010 v 17:48 | Dark |  příběhy
Skrčila jsem se ještě víc v rohu pokoje a pokoušela jsem se uklidnit. Ať jsem dělala, co jsem dělala vzpomínky mě vždy dohnaly a krutě mučily. Připadala jsem si tak zmatená a opuštěná.
Zmatená ve svých pocitech a opuštěná ve světě.
Chyběl mi, i když bych mu s největší radostí vyškrábala oči, nenáviděla jsem ho, i když bych ho nejraději objala. Připadala jsem si jako naprostý pitomec...

Proč jsem tehdy přísahala?
Protože tehdy bylo všechno jinak.
A proč tehdy bylo všechno jinak?
Protože tehdy bylo zkrátka tehdy.
A proč tehdy není teď?
Žeby proto, že tehdy je minulost?!
A proč...?

Vážně tady mluvím sama se sebou? To už není zlý, to už je děsivý...

Přešla k oknu a opřela se čelem o chladné sklo. Necítila nic - ani teplo, ani chlad, ani radost, ani smutek. Cítila jen nestvůru, která jí rvala srdce.

Nic

21. listopadu 2010 v 11:18 | Dark |  jen slova
Absolutně mě nenapadá, co bych napsala.
Znáte to? Ten pocit vnitřní potřeby ze sebe všechno vypsat, všechny zbloudilé a bláznivé myšlenky. Jenomže jeden druh záškodného ovoce, by mi řekl, že je to matoucí a nebo "opilé" a pak bych postoupila výslech, jestli jsem si před tím nepřihnula z flašky.
Jasně, každé Vánoce je to stejné. Předvánoční období přežiju jen s maximálním sebeovládáním, které se zhroutí ve stejnou chvíli, kdy se mě mladší bratr pokouší pobodat vánoční hvězdou.
Nevím jak vy, ale já se na Vánoce absolutně netěším. Dostávat dárky je hezké, ale je kolem toho kupa starostí. Jako například dělat perníčky, které se do Silvestra nesní a pak jsou tak tvrdý, že by se s nimi daly vybíjet okna (v praxi jsme to nezkoušeli, ale mám jistotu, že by to šlo).
Nebo mouka... tu taky potřebujete k pečení cukroví a já k ní mám ryze záporný vztah, všude se rozfoukává, na černém oblečení je vidět a navíc po tom, co jsme domů s mamkou vlekly 4 kila mouky a cukru, neurčité množství piškotů a kokosu, mandlí a dalších blbostí, jsem na pečení zanevřela úplně.
Ovšem to nejhorší je nakupování... dárků a vůbec. Minule se mi nějaká ženská pokoušela sebrat z vozíku poslední krabici Lega Star Wars pro mladšího bratra. Co mi je do toho, že na ní nezbylo... já byla vyslána pro nějaký křižník a ten jsem taky donesla. I když... to vypadalo, že v souboji o něj poteče krev.
Stejně je nefér, že do víru hračkáren jsem vypouštěna jenom já s pěkně narvanou peněženkou a seznamem nezbytných věcí. A když si stěžuju, dozvím se, že jen nebohý Dárčík se svými 160 cm má šanci prorvat se davem - a pěkně kecají, měřím 164 cenťáků. Na letošní bojovou misi mám neotřelou strategii - důležité je nebrat si sebou vozík nebo košík - zpomaluje postup k regálům, vzít si na sebe co nejmíň vrstev oblečení (takže doufejme, že nebudou padat rekordní mrazy), protože kdo se obleče jako panáček Mišelín, má stejné šance dostat se ke zboží jako člověk obdarovaný košíkem. A hlavně se nesmím nechat naštvat/pobavit větami jako "ta dnešní mládež", protože jakkéhokoli rozptýlení využije nepřítel k úderu XD.
Asi mi už finálně hráblo, to ani Napoleon si bitvu tak neplánoval, ale já to hold chci mít už z krku.

Tak já mizím (a ještě před tím si pustím COB a přehluším falešný zpěv mého otce hrajícího na kytaru)... nebo vám ještě popíšu nějakou větší blbost a to raději fakt ne.
(Proč tady je pořád reklama na Mentalistu? A proč já tam vidím metalistu?!)


Dárčík

17. listopadu 2010 v 21:21 | Dark |  jen slova
Upozornění: Tento text vznikl z momentální pohnutky mysli a neberte to nijak vážně, dnešní nuda mě jaksi nakopla k napsání téhle blbosti.

To bych ani nebyla já, kdybych zase nevymýšlela nějakou blbost, jenž by zaplnilo to temné místo, které vytvořila nuda.

Kdo jsem

14. listopadu 2010 v 18:58 | Dark
Povím vám pohádku, jedna holka potřebovala změnu a chtěla se schovat před světem, tak si vzala přezdívku Dark a zahrabala se hluboko do nitra internetu, kde je skrytá a při tom všem na očích. Původně se pohybovala pod několika přezdívkami a mohli jste jí zastihnout především na jednom blogu, na který teď padá prach.
Hrozně nerada říká kolik jí je a nebo kdy se narodila, školu považuje za nutné zlo a žije pro knížky, hudbu a občasné načmárání nějaké kraviny, za kterou by si nakonec nejraději nakopala. Ráda fotí a leckdy něco sepíše, ale dobře ví, že její výkony jsou naprosto na odpis.
Je chaotická, flegmatická, melancholická (podle testů osobnosti), občas se naprosto bezdůvodně a nekontrolovatelně směje, jinak je introvert až za hrob, ale někdy se rozkecá natolik, že není k zastavení.

Nepohrdne hororem či fantasy. Nedokáže psát nic reálného. Není věřící a tvrdí, že by raději do pekla než do nebe, protože v pekle je alespoň teplo, kdežto v nebi musí být zákonitě zima a řídký vzduch.

Často by osudu (zdali existuje) nakopala... ehm pozadí, ale jelikož zatím tu možnost nemá, tak mu jen vyhrožuje.

Když se nudí vymýšlí různé postavy, které zařazuje do svých příběhů a nebo je nechá plavat. Dohromady lze o ní říci, že žije jen ve fantazii, což jí přivádí do hromady nedorozumění a nechápavých pohledů, jelikož díky svým nonstop proudícím myšlenkám zapomíná vnímat svět, ale detaily jí neunikají a právě na ně se zaměřuje.
Pokud jí o něco velkého nejde, nevymýšlí žádné složité strategie.

Většinou nikdy neříká všechno (pokud nemusí a i v tom případě se pokouší tomu vyhnout) a řídí se tím, že všechno může být použito proti ní.

Na otázku: "kdo je to?", nelze přesně odpovědět a tak se o to ani nepokoušejme.

Začátek

14. listopadu 2010 v 18:10 | Dark
Není to tak úplný začátek, ale je to začátek tohoto blogu a tak jsem si nemohla odpustit narvat ono slůvko i do titulku.

Název kruté hlubiny vzešel z toho, že hlubiny mé fantazie jsou vážně kruté a nelítostné a mě už nejednou stáhly pod vodu. I když uznávám, že takhle by se měl jmenovat blog o žralocích, krakaticích nebo něčem podobném.